Lásko, mně ubývá sil
(Lucile)
(K.Rogers/M.Janík)
P.Bobek
C
1. Já sám pozdě večer jsem do sálu vešel
G7
Sedl za stůl a uslyšel smích
d G7 d G7
Krásná se zdála a na mne se smála
d G7 C
Já se zeptal jak říkat jí smím
Jestli chceš tak mi tykej a jak chceš mi říkej
C7 F
Máš-li touhu tak líbat mě smíš
G
A bílá jak svíce už neřekla více
C
Já se díval jak sedá si blíž
2. Pak jsem ho spatřil on k silákům patřil
A vzápětí zamířil k nám
Já cítil jak blednu a dech můj se krátí
Já malý byl a byl jsem sám
To co potom se stalo mě úplně vzalo
Měl začít a právem mě zbít
Však zničil mé plány řek namísto rány
Slov pár, dodnes slyším je znít
C7 F
R: Řekl jí: Lásko, mně ubývá sil
C
Já říkal si dávno že bídným jsem byl
F
Já cítil se králem teď chudák jsem málem
C
A v mlhách se ztrácí můj cíl
G7 C
Řekl jí: Lásko, mně ubývá sil
3. Dál vím že zmizel jak spadané listí
Ale jeho stín nezmizel s ním
My dál tu hru hráli a ve dveřích stáli
I tam s námi stál ten stín
Byla krásná jak nebe já slyšel sám sebe
Jak jí říkám že nepůjdu dál
Už nevím nic o ní jen hlavou se honí
Těch slov pár a stín co tam stál
R: