Nohavica opět v Žatci

Když se podaří divadlo naplnit až po střechu je to určitě pro všechny, kteří k tomu nějak pomohli, radost. O lístky na Jarka Nohavicu byl boj a kdyby divadlo mělo dvojnásobnou kapacitu i tak by se vyprodalo.

Někdy jdou spíše za tím co znají z televize.V případě Jaromíra Nohavici tomu tak není. V televizi k zahlédnutí tu a  tam jednou za uherský rok je, ale i jeho poslední objevení se 17.11.byl záznam ještě z minulého století z hradu Helfštýna a písně které tam hrál byly Krylovy. Na Nohavicu se chodí především kvůli jeho písním, ale i kvůli atmosféře kterou dokáže v sále vytvořit. Dnes už je pojmem a lákadlem i pro ty, kteří jinak k folk & country příliš netíhnou. Nohavica ale pamatuje i jiné časy. Časy kdy nesměl hrát zde či onde nebo vůbec nikde. Časy kdy problémy i slávu přepíjel alkoholem. Z prvních potíží jej vysvobodila doba, z druhých se vysvobodil sám. Stal se z něj profesionál se vším pozitivním co k tomu patří. Rozšířil i nástrojový rejstřík o heligonku po otci. Jeho písničky ještě z ryze kytarového období tím dostaly novou zvláštní příchuť. Nohavica písničky skládal už od své puberty, nakonec má to v rodině, jeho otec byl textař. Hrával spíše mezi kamarády a po mejdanech, až jej kamarád,ostravský bluesman Josef Streichel přesvědčil k účasti na Folkovém kolotoči v Ostravě roku 1982. To už byl známý jako autor textu pro Marii Rotrovou Lásko voníš deštěm. Jiří Černý, po letech v úvodu k Nohavicova zpěvníku, přiznal prvotní nedůvěru k zpívajícímu textaři a posléze světélkování duše. Nohavica nadchnul a zaujal. Nohavica se stal rázem nejoblíbenějším českým písničkářem. Když o rok později přijel do Plzně na Portu, už byl ve folkových kruzích pojem. Právem. Překládal a zpíval Vysockého, Okudžavu, ruské lidové a pro mnoho posluchačů tyto písničkáře objevil. Dokázal napsat písničku téměř lidovou (Když mne brali za vojáčka) milostnou, prostopášnou ale dokázal být bystrým a vtipným pozorovatelem dění kolem sebe. K jeho smůle to zpozorovali i hlídači slov a tak přišla vlna různých zákazů předvolání a výslechů. Mezi Nohavicovými obdobími můžete vybírat. Někdo dává přednost jeho tvorbě z osmdesátých let, někdo má nejraději jeho podání ruských písničkářů, někomu se líbí víc jeho novější tvorba. Má za sebou už různá alba různé kvality a různých stylů a to je přesně to, o čem kdysi mluvil. Že by chtěl žít v normálním světě kde bude moci normálně vydávat alba a lidi si budou říkat to bylo dobré, to horší. Jeho písničky, to jsou příběhy, výpovědi, malůvky, ptákoviny, cokoli si vzpomenete. Jeho letošní píseň, Už zase bijou děti, je inspirovaná policejní brutalitou Czech teku, prokázala, že je bystrým pozorovatelem dění oko sebe a zůstal po všech těch letech i ve svých dvaapadesáti. Ti co sledovali v neděli 4.12 večer ČT 2 asi nevěřili svým uším a očím. Jarek Nohavica se objevil v přenosu koncertu ostravských osobností jako moderátor. Jeho heligonkové hity Ostrava a Milionář s doprovodem dechové Policejní třináctky, rozjuchaly ostravskou sportovní halu. Vypadá, že Nohavica je ve formě a určitě se budeme mít v Žatci na co těšit. Ačkoli to nebude úplně poslední hudební večer, bude to víc než příjemný finiš letošního cyklu hudebních večerů v Městském divadle.

Jiří Navrátil