Zpátky do lesů se Žalmanem

Už téměř čtyři roky nehrál v Žatci častý host zdejšího divadla Pavel Žalman Lohonka. Což je docela dlouho na to, že má v Žatci téměř kmenové zpěvačky v jednom sesterském duu. Naštěstí to napraví 16.5. a zase nám zahraje zazpívá se svým & spolem.

Jeho písničky jsou tak známé a rozšířené, že snad skoro každý kdo někdy seděl někde, kde se hraje a zpívá na kytaru, si je zazpíval nebo je alespoň zaslechl. Ačkoli nevěděl, že je napsal, nahrál a nazpíval původně nějaký Žalman. Což je už je téměř známka lidovosti.

Žalman začal psát své písně už jako učedník který jezdil s partou kluků do lesa.Traduje se že podle jejich zádumčivosti mu začali kamarádi říkat Žalman.

V sedmdesátých letech byl členem skupiny Minesengři která hrála lidové písně ve zvláštních úpravách. Dodnes s ním na jeho koncertech publikum zpívá písničky z tohoto období např. Nezacházej slunce nebo Kdyby tady byla taková panenka.

V sedmdesátých letech sice již existovali trampské skupiny ale trampští písničkáři ještě sami nevystupovali. Žalman samozřejmě i v době působení u Minesengrů psal písničky ale příliš prostoru mu repertoár skupiny nedával. A tak se v roce 1982 objevil na portě v Plzni s Tondou Hlaváčem z Nezmarů a Pavlínou Jíšovou pěveckým talentem ze skupiny Sem tam.

Původně to mělo být jen příležitostné uskupení ale spolupráce vydržela. Žalman tedy byl současně členem Minesengrů a zároveň vystupoval sám.V roce 1985 se konečně osamostatnil a začal hrát jen svým &spolem. Kolegové muzikanti jim totiž začali říkat Žalman & spol a to jim zůstalo.

Jihočeští muzikanti tvořili takovou jednu velkou muzikantskou rodinu a podle příležitosti hrával každý s každým a každého. Žalmanovy písně zpopularizovali především Nezmaři. Ráno bylo stejný je dodnes největší pecka v jejich repertoáru a slyšel ji mnohý. Jeho sólovou nahrávku této písně ale slyšel málokdo.

Nahrávek uskupení Žalman a spol naštěstí existuje dost. V roce1987 vydali první album a od té doby nahrávají stále. Na každém albu vydaném v devadesátých letech se objevuje nějaká vzpomínka na staré období. Žalman nikdy nebyl zpěvák protestních písní ve stylu Nohavici ale přece jednu píseň věnovanou právě Nohavicovi u příležitosti jednoho z jeho zákazů napsal a hrával koncem osmdesátých let. Jmenuje se Píseň pro čaroděje.

Na lidové písně nezapomíná a vzpomněl na ně při vydávání desek. V r. 1992 vyšla deska lidových písní Tu neděli po ránu. Žalman je autorem drtivé většiny svých písní ale vyjímečně se nechá inspirovat i u klasiků folk & country v Americe. Otextoval např. Kristofersonovu melodii Oh my Lord s českým názvem Dej mi tón nebo nebo Lightfootovo Early morning rain s českým názvem Dálnice č.5.

Se Žalmanem hrála v průběhu času spousta muzikantů převážně z jižních čech.Nejznámější nejihočech Luboš Javůrek je pro změnu Jihomoravan.V současné době hraje kapela v ustáleném složení a to by se proti minulé návštěvě měnit nemělo.Asi se mnohým z nás už sbíhají v uších sliny na staré dobré Žalmanovy hity, které mají jedno společné. Je v nich skryta romantika i nostalgie, vztah k přírodě a to že zažil mnohé z toho o čem zpívá.Tak si tedy udělejte uzel na kapesníku nebo na svém elektronickém diáři milí romantici, folkaři a trampové a 16.5. se vrátíme zpátky do lesů. Píseň Jdem zpátky do lesů se začíná slovy: Sedím na kolejích které nikam nevedou.

V našem kraji to možná bude brzy velmi aktuální píseň.

Jiří Navrátil