Byl to večer, na který se mnoho fanoušků Bratří Ebenů a dobré hudby vůbec, těšilo nejméně od chvíle, kdy se dozvěděli, že počátkem dubna hrají Žatci. Byla to jejich žatecká premiéra a nutno říci, že se vydařila. Kombinace bouřlivého potlesku a ze tří čtvrtin zaplněného divadla to v městském divadle nebývá žel častým jevem.

Po pátečním koncertu v Městském divadle (3. 4.) by si klidně Marek Eben jako textař mohl říci: „ Moji Žatečané  mi rozumějí.“  Z hlediště se ozýval smích nejen při Markových promluvách, ale i během písní v nichž humor není až tak vystavován na odiv, byť je přítomen.

Koncert začal příznačně písničkou „Za malou chvíli“, v níž je hlavním mottem slogan „Pojďme si povídat“. V tomto duchu se odehrával celý večer. Marek Eben vyprávěl a rozjímal, kapela za ním předváděla, že, jak říkají trampové, „umíí“, obecenstvo reagovalo spontánním smíchem a intenzivním potleskem. Některé písně, hlavně ty starší z alba Tichá domácnost dostaly v živém  provedení rockovější kabát a docela jim to prospělo. Ještě šťastnějším tahem se ukázala fůze Ebenovského tria s rockery z Etc a kontrabasistou Jaromírem Honzákem.

Oproti desce má koncert Bratří Ebenů tu výhodu že se Marek Eben může vyjadřovat i hereckými prostředky. Používal gesta, škleby a úsměvy, parodoval folklorní

pohybové prvky ve „Folklorečku“, vytvořil iluzi přetížení při startu rakety v „Houstonu“ nebo „hrál“ na ocelový profil v písni „Já na tom dělám“.

I přes rockové pozadí a jiné nástroje v rukou bratří, typický sound tria nezmizel. Mimo aranží na tom má velký podíl saxofon a klarinet Davida Ebena.

Celý koncert poskytl tolik vjemů a zážitků že většina diváků by patrně neváhala a zůstala, kdyby se kapela rozhodla si dát ještě druhé kolo.

Před a po přestávce se kapela rozhodla vyhlásit soutěž o nejhorší boty s tím že vítěz bude odměněn  poukázkou na nákup nové od jejich sponzora, firmy Baťa.Během  přestávky  se na pódiu opravdu sešly nějaké boty a tak odborná porota měla z čeho vybírat.

Ani hudebních překvapení nebylo málo. V rukou Jiřího Veselého jsme zvyklí vídat basu nebo akordeon. V lehce škádlivé „Trampské“, silně inspirované Brontosaury, se představil se španělkou a blýskl pěkným sólem. Možná právě jemu, patřil výkřik „umíí!“, z hrdla nadšené divačky. Pokud takto nebyl odměněn Pavel Skála, vyluzující táhlé teskné zvuky z nástroje lapsteeel. Slyšeli jsme celé Chlebíčky plus další písničky z předchozích dvou desek. Jediné minus snad je, že nezazněla žádná dnes již klasika jako Praha v renesanci či Štafle nebo i jiné písně z první desky. Ale koncert není nafukovací a reklama sponzorovi se dá dělat i jinak než umístěním loga…Ač to spolkne čas tak na dvě skladby. I tak jsme slyšeli více než dva tucty písní z třech alb a jednu premiéru z chystaného seriálu. I tak jsme se dosyta nasmáli, a užili si výtečnou muziku a texty, v nichž šlo o mnohem víc než o to aby bylo proč otvírat ústa.

A nádavkem si mohli zakoupit hudbu na nejoriginálnějším nosiči v dějinách české hudby. Album chlebíčky na flash disku ve tvaru chlebíčku.

Zkrátka a dobře, hudební pohoštění ve stylu Bratří Ebenů a s nimi spřátelených muzikantů přišlo hodně k chuti.

Byla to šou jakých se příliš, nejen v Žatci, nevídá.

Podle stránek skupiny by měli další koncert odehrát 1. 5. v Litvínově, v rámci Valdštejnské slavnosti.

Ještě lepší by ale bylo, kdyby si ve svém diáři označili Žatecké divadlo jako místo, kde by si chtěli zase někdy zahrát. 

 

Jiří Navrátil