Pohoda se Samsonem

Samson bez své Party bývá vždy autentičtější a přesvědčivější. Kolem půl osmé se na pódiu objevil usměvavý chlapík, pozdravil Ahoj! a hned začal rozjímat nad tím, jak podle odezvy publika pozná která bije. Prvním překvapením bylo, že si ze dvou nástrojů na jevišti vybral cosi mezi protaženou dětskou kytarou a mandolínou. Stejně jako druhá legální kytara bylo obé dílo jeho kamaráda Huberťáka z Hop Tropu. Ovšem znělo to skvěle. Samson je bezprostřední člověk a brzy našel s publikem společnou řeč. Se svým typickým samsonovským humorem komentoval vznik některých písní a třeba i to jak se stal dětským autorem. Publika se sešlo poměrně dost na to že v Žatci a na folkaře...Když spustil “Svět byl krásnej umytej ,,,” (Vandrovní) rty v publiku se tiše rozhýbaly. Aby ne vždyť je to už klasická čtvrt století stará “mákovka”. Pokračoval Posledním kabrioletem a když se mu z publika přihlásila jediná dívka toho jména, dal “Katce”. Samsonovi se podařilo diváky nejen rozesmát a roztleskat, ale i rozluskat v jakési plzeňské bossanově, jedné z jeho novinek. Samson je vynikající kytarista a tento um promítá i do svých skladeb. Jeho písničky doslova zvoní, jak je vyšperkovává zajímavými akordy. Kdyby pojal svůj koncert jako nějaké best of, měl by co hrát alespoň dva večery. Ovšem nečinil tak a přidával písně více i méně novější až po úplné novinky. Jedna z nich byla i píseň o Ježcích a ze stejné dětské kategorie neošidil diváctvo ani o song Méďové. Po přestávce došlo i na normální kytaru a po historce o tom jak jej jeden soudruh kdysi inspiroval, zahrál ”americké country maskované českou lidovkou” , Cestou do Strážnice. Opět z kategorie mákovek. Samson je známý i jako člen Hop Trop a tak přimíchal do svého hudebního kotlíku i pár trampáren. Ani se nechce věřit že Amazonka vyhrála portu už v r. 1983… V minulosti ještě zůstal, když přešel bez varování k dalším peckám jako je např. Laciný víno, čímž motivoval dívčí část publika všeho věku ke zpěvu. Když poté spustil ”...pam padam dam padam padam dam…” většina sálu už poznala co se bude zpívat. ”Už to nenapravím” aneb v devět hodin dvacet pět. Těžko říct jestli se Samson díval na hodinky, ale v té chvíli se čas okolo této hodnoty opravdu pohyboval. Blížil se závěr posezení se Samsonem i když jak to tak bývá, poslouchat by se chtělo ještě dál. Samson zakončil dvěma novinkovými přídavky a k třetímu ho neobměkčil ani vytrvalý potlesk namlsaného publika. Ačkoli už se dnes nekřičí na umělce obdivnými výkřiky “ …umííí!!”; alespoň ne “folkáče” v případě Samsona by se tak volalo opravdu právem. Protože Samson opravdu přišel, zahrál, pobavil, potěšil, dobře naladil a rozesmál. Za 100 korun českých nedostanete dnes nikde ani pět “Plzní”. Za stejnou sumu jsme se mohli těšit, tiše či hlasitěji si prozpěvovat dvě hodiny a jediný negativní důsledek může být od smíchu namožená bránice. Samson prostě umí a jak se říká kdo umí že přidá, doufejme že se tu po své žatecké repríze objeví někdy příště. Co takhle třeba country scéna na dočesné?

Jiří Navrátil