Negace vznikla během roku 1995 a zpočátku hrála ve tříčlenné sestavě : Míra Mareš - zpěv, kytara; Karel Mlčoušek - sólová kytara; Jarda Urbánek - zpěv, 12-ti str. kytara. V létě roku 1996 odjel Karel do USA. Zbývající dva členové pokračovali v činnosti až do jeho návratu na jaře roku 1997. Od podzimu téhož roku až dodnes hraje skupina ve dvoučlenné sestavě ( Míra a Karel ). Postupem času si získala své posluchače a dnes je velice žádanou pro svůj široký záběr repertoáru a pro svoji bezprostřednost. V létě hraje často v autocampingu " Na Hradci ", pravidelně hraje taneční zábavy po celém okolí. Je prostorově i finančně nenáročná.

Jak to vidím já - autor: Míra Mareš ( NEGACE )

---

            Mluvíme-li o historii skupiny Negace, je nutné podívat se do roku 1981 někam na střední Slovensko. Tehdy zde byla založena skupina „Negácia“ a mezi zakládajícími členy jsem byl i já (basová kytara, zpěv). Přes obrovskou vzdálenost od Žatce vystoupila zmíněná skupina i zde a to v lednu roku 1982 na maturitním plese Gymnázia (byl přítomen i Frankie, ale myslím, že si toho moc nepamatuje). Moje další hudební aktivity jsou spojeny až s působením ve skupině Průvan. Nejprve jako zvukař, později jako hráč na akustickou kytaru. V té době přišel Karel Mlčoušek s nápadem využít při hře sequencer a tak vznikla skupina Kamaše. Toto seskupení vystoupilo pouze třikrát a to vždy pro vojáky. Poprvé jsme svou hudbou zpříjemnili odchod vojáků do zálohy na tehdy ještě fungujícím vojenském letišti, později na ASUTu. V regionálním kole této soutěže v Karlových Varech se skupina nijak výrazně neprosadila. Porota (mj.: Petra Černocká, Jirka Pracný, Pepa Nos) nám vytýkala právě používání sequenceru. Pepa Nos řekl : „ Hrajete hezky, máte pěkné písničky, ale když já místo toho bubeníka vidím dvě zkřížené rakve.“ V té době asi málokdo tušil, že postupem času skutečně dojde u podobných formací k „pohřbení“ živých bubeníků a k jejich nahrazení sequencery a podobnými automaty.
             Po tomto úspěchu jsme se s Karlem věnovali pouze činnosti v Průvanu, ale semínko již bylo zaseto. Zásadní zlom nastal po odchodu čtyř členů ze zmíněné skupiny. Začal jsem zpívat větší část repertoáru, Karel se více věnoval hře na sólovou kytaru a postupem času přišel opět ke slovu sequencer. Hrálo se převážně country a folk, ale také pop a nějaká ta dechovka. V té době se stal Průvan dost populární právě díky širšímu záběru repertoáru a myslím si, že to bylo dobré období.
             Na podzim roku 1995 jsem přivedl do Průvanu dvě zpěvačky – Kamilku a Jířu – a navrhl jsem, že budeme „dělat umění“. Asi každý muzikant, který si občas napíše nějakou vlastní písničku, má zřejmě potřebu prezentovat své „pokusy“ za hranicemi regionu, nejlépe v celostátním měřítku. Začali jsme velmi pilně nacvičovat několik mých písniček s cílem uspět na Portě a podobných soutěžích. Tolik očekávaná sláva se nedostavila, ale nějakou tu cenu jsme si domů přivezli. Zajímavé bylo, že se vytvořily vlastně dvě sestavy jedné skupiny. Průvan – zábavy (stále větší tlaky hrát bez sequenceru), Průvan – umělecké těleso. Aby toho nebylo málo, jako alternativu k oběma formacím jsme si s Karlem založili třetí – skupinu Negace. Průvan se vrátil do starých country kolejí, jeho uměleckou podobu jsme po skončení soutěží rozpustili a Negace se začala pomalu rozjíždět ve složení : Karel – sólová kytara, Jarda – zpěv, 12-ti str. kytara, Míra – zpěv,kytara. Repertoár byl zpočátku stejný jako v Průvanu, později se začaly dělat nové písničky. V létě roku 1996 se Karel vydal za „velkou louži“ a po počátečních rozpacích obě kapely pokračovaly v činnosti.
Po jeho návratu v roce 1997 jsme založili výhradně folkově zaměřenou sestavu s názvem Mikádo (Karel, Kamča, Jířa a já), abychom se opět celostátně proslavili. Nic mimořádného se nestalo a tak v zimě téhož roku nastává zásadní zlom v našich uměleckých životech. Karel, Frankie a já odcházíme z Průvanu, Jarda (aby nám to bylo líto) z Negace. Všichni se začínáme věnovat svým vlastním aktivitám.
             Dnes (leden 2000) přetrvává stav z roku 1997, pouze Frankie opustil domácí bačkory a začal působit ve sdružení Sešlost. Doufám, že jsem Vás v předcházejících řádcích moc nenudil a že ti, kteří se zajímají o regionální aktivity v tomto žánru (ale i všichni náhodní čtenáři) se dozvěděli něco nového z provázané historie známých žateckých skupin.

                                                                                                              Míra